Budova z 60. let minulého století. Úkolem společnosti bylo nahradit radiátorové vytápění v jednom patře budovy za
vytápění vodními podlahami, aniž by se přitom výrazně zvýšila výška podlahy, aby zůstaly zachovány dveře a dveřní otvory. Za tímto účelem jsme demontovali horní dekorativní vrstvu stávající podlahy a položili izolační desky o tloušťce pouhých 2,5 cm, pokryté hliníkovou fólií, do nichž se instalují trubky podlahového vytápění.
Na tyto desky lze ihned pokládat tvrdé dekorativní krytiny. V případě měkkých krytin (linoleum, gumové materiály) je nutné navíc položit tepelně vodivou sádrovou desku o tloušťce 1 cm.
Jednou z klíčových výhod těchto „suchých“ podlahových topení, kromě malé tloušťky, je rychlá rychlost ohřevu. Podlaha se stává teplou už za 20–30 minut, na rozdíl od tradičních systémů, kterým ohřev trvá 6–8 hodin.
